Variabilita mucholapky podivné (Dionaea muscipula)
- teorie a praxe.

                     Nové variety a kultivary:

       

Kimové

       

KIM IL-sung

       

KIM JONG-il

       

KIM JONG-un

       

Kim Il - sung

       

Kim Il - sung

       

Triton

       

Triton

       

Werewolf

       

Werewolf

       

Harmony

       

Harmony

       

Cross Teeth

       

Cross Teeth

       

Cup Trap

       

Cup Trap

       

Dentata B

       

Dentata B

       

Srostlé zuby N

       

Srostlé zuby N

       

Pluto

       

King žlutá

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

       

       

Wacky Traps

       

Wacky Traps

       

Wacky Traps

       

       

Holandsko A

       

Holandsko A

       

Holandsko B

 

       

 

       

 

 

       

       

Cup Trap K

       

Angelwings

       

Drobnozubá ´B´

 

       

       

Jaws Smiley

       

Jaws Smiley

       

Jaws Smiley

 

       

       

Jaws Smiley

       

Jaws Smiley

       

Jaws Smiley

 

       

       

Jaws Smiley

       

Jaws Smiley

       

Jaws Smiley

 

       

       

Jaws Smiley

       

Jaws Smiley

       

 

 

 

 

 

       

       

Funel Trap

       

Funel Trap

       

Funel Trap

 

       

       

Funel Trap

       

Funel Trap

       

Funel Trap

 

 

 

       

       

 

 

Biohazard

       

Biohazard

 

 

       

 

 

Galaxy

       

Galaxy

 

 

       

 

 

Microdent

       

Basmati

 

 

       

 

 

Equobia

       

Whale

 

 

       

 

 

Harmony x Werewolf 2A

       

Harmony x Werewolf 2A

 

 

       

 

 

Titan

       

Titanium

 

 

       

 

 

Pluto

       

King žlutá

 

       

       

Harmony x Werewolf 2B

       

Harmony x Werewolf 2B

       

Harmony x Werewolf 2B

 

 

 

 

 

 

       

       

Giant Cudo

       

Giant Cudo

       

Bloody Nurse

 

 

 

 

 

(Variety, kultivary, jemné nuance a práce s nimi)

Mucholapka podivná (Dionaea muscipula) je sice jen jedna, ale… Díky tomu, že je to nejslavnější MR světa, bylo do dnešních dnů vyšlechtěno velké množství forem a kultivarů, které se od standardní mucholapky liší barvou, tvarem pastí, velikostí a vším možným. Každá náhodně nalezená odchylka je okamžitě opečovávána zahradníky a intenzivně rozmnožována, ať už z touhy po finančním zisku, nebo jen ze zahradnické ješitnosti a potřeby se předvést s něčím zajímavým, co ten druhý nemá. A tak se můžeme setkat s mucholapkami s pastmi na jedné straně srostlými, s krátkými zuby, s rostlinami zelenými, zcela červenými, s rostlinami, které mají na pastech pruh, nebo jsou jen uvnitř intenzivně červené. A "nejhorší" je to, že stále se objevuje něco, co překvapí.

Společně s mojí mámou se mimo jiné zajímáme právě o různé kultivary a formy mucholapky podivné (Dionaea muscipula). Průběžně se tedy poohlížím po nových a nových a vychytávám také nejrůznější informace na toto téma. A jelikož vím, že nejsme jediní, koho červené, drobnozubé a jiné mucholapky zajímají, pokusím se s vámi všemi o tyto informace podělit.

Myslím, že řada z vás by uvítala jakýsi seznam všech existujících forem typu: jméno - popis, jméno, popis… Tedy jakýsi katalog. Touto cestou se však ubírat nebudu. Nedělám si iluze, že by se mi podařilo vytvořit plný výčet všech forem, které v současné době existují, jelikož jsou neustále objevovány a šlechtěny nové a nové typy mucholapek. Navíc se zde poněkud opakuje situace, jakou znám ze světa kultivarů špirlic (Sarracenia). A sice ta, že jednu rostlinu koupíte pod třemi různými názvy a pod jedním názvem koupíte čtyři naprosto odlišné rostliny, z nichž nakonec třeba ani jedna neodpovídá tomu, co jste si vlastně chtěli koupit. Přesně tak vypadá situace, když si na Internetu otevřu několik obrázkových katalogů variet mucholapek. V každém jsou stejné mucholapky popsány nějak jinak. Dalo by se ponořit do těchto katalogů a originálních popisů uznaných kultivarů a částečně (nikoliv úplně) bychom se tak dostali k jakémusi pořádku. Ale co bychom tím získali? Další popisný katalog, v němž by to bylo jinak, než v těch ostatních…

Proto na věc půjdu úplně jinak, s maximálním možným nadhledem a pokusím se o značně originální pohled na svět variablity mucholapky podivné. Tento svět nekončí totiž obzorem několika oficiálně uznaných kultivarů. Je mnohem širší a pestřejší. To bych rád dokumentoval popisem některých nových forem, které jsme s matkou doma vyselektovali.

Co vám tedy v tomto článku přinesu? Přinesu vám jednak popisy několika obecně uznaných kultivarů, ale také neméně výrazných forem, které se zatím svého odborného popisu nedočkaly. Dále se pokusím postihnout proměnlivost druhu v některých znacích, které bývají předmětem pěstitelského zájmu (barva, tvar pastí, zuby atd.). Dotknu se způsobu vzniku odchylek od normálu. Snad nezapomenu zmínit stálost některých znaků (možná, že zapomenu J). Jak jsem již předeslal seznámím vás s některými vlastními výdobytky. A mimo jiné vám dám několik tipů na to, jak si můžete s takovýmito varietami hrát sami.

Jelikož si rád hraji s genetikou, chtěl bych se jí věnovat i tentokrát. Sám bych genetiku zařadil na úvod, jelikož celý pohled na tuto problematiku zastřešuje. Vím ale, že ji někteří čtenáři považují za příliš složitou, jiní na ni mají zase alergii, jelikož ji považují za zlozvyk akademiků (???). Nu a tak ji zařadím nakonec a zrovna tak se pokusím celé téma variability Dionaea muscipula zastřešit.

Odkud se berou? Variabilita (proměnlivost) je pro každý dobře fungující biologický druh přirozená. Většinou zcela náhodně vznikají u každého druhu jednici, kteří jsou v něčem odlišní od většiny. Jsou to pokusy přírody, zda nebudou tito jedinci pro další vývoj druhu vhodnější. Většinou ale nejsou a bývají přírodním výběrem okamžitě a nemilosrdně smeteni z povrchu Země. Někdy se však ukážou skutečně jako lepší a z jejich potomků se postupně stane třeba nový druh. A nebo přijde sběratel, všimne si v přírodě takového extravagantního jedince a vezme ho pod svá křídla dříve, než ho příroda podrobí těžké zkoušce na život a na smrt. Ve sbírkách tito mimořádní jednici obdařeni tzv. mutací vznikají také. Tam mají větší šanci, že se jich majitel ujme, věnuje jim zvláštní péči, rozmnoží je a třeba popíše a nechá uznat za kultivar. Většina kultivarů tedy pochází ze sbírek velkopěstitelů. V menší míře pocházejí přímo z přírody, nebo naopak z úplně umělých laboratorních podmínek. Např. v podmínkách in-vitro, které jsem již na stránkách Trifida zmiňoval vznikají mutace daleko častěji, než je přirozené. Některé kultivary se tedy zrodily dokonce přímo ve zkumavce.

Odlišnost jednotlivých forem D. muscipula je velmi značná. Typické znaky těchto forem jsou však většinou značně ovlivněny podmínkami. Rozmanitost tedy můžeme vychutnat až u dospělých rostlin a to jen tehdy, pěstujeme-li tyto mucholapky v ideálních podmínkách, zejména pak na dostatečně slunném místě. Dusíme-li své mucholapky někde v rohu pokoje v akváriu, pak nebývá šance pro projev těchto znaků. Aby mucholapky ukázaly co v nich skutečně je, musíme je pěstovat na plně osluněném místě, které není ani příliš studené, ani příliš horké. Osvit ovlivňuje zejména zbarvení, ale také velikost a tvar listů. Pozor na přehnaně vysokou vzdušnou vlhkost! Ta mezi ideální podmínky také nepatří.

A teď už ke konkrétním zvláštnostem… Mucholapky se mohou lišit už ve svém celkovém zbarvení. Typické a nejběžnější formy jsou zelené s červenými vnitřky pastí. Vnitřní strana pasti nemusí být nutně červená, může být třeba jen růžová, nebo s jemným růžovým nádechem. To je ovlivněno ponejvíce podmínkami. Od tohoto klasického typu jsou odchylky na obě strany. Pěstují se mucholapky označované jako "Green Form" (zelená forma), které nejsou schopné vytvářet červená anthokyanová barviva a nezbarvují se do červena ani na největším slunečním úpalu. Na slunci se zbarvují spíše do žluta díky produkci různých typů žlutých barviv. Na druhou stranu existuje řada celočervených forem. Paří mezi ně kultivary jako ‚Royal Red', ‚Red Piranha', ‚Akay Ryu', nebo jen obecně červené mucholapky označované jednoduše jako "Red Form". Tyto jsou na slunci celé červenohnědé. Z mucholapky ‚Akay Ryu' mám pocit, že její odstín červené je poněkud jasněji červený a méně hnědý, zejména pak u mladých rostlin. V mé sbírce se mi podařilo vyselektovat také 3 panašované mucholapky s bílými znaky na listech (například polovina řapíku bílá + bílé stříkance na pasti). Viz obrázek. Pokud jsou mé zdroje spolehlivé, nejsem v tomto směru první, ale o žádném uznaném panašovaném kultivaru nevím. Každopádně tyto mé rostliny jsou na sobě nezávislé a je možné je mezi sebou opylovat a pravděpodobně tak rychle získat větší množství obdobných rostlin.

Již jsem naťuknul rozmanitost vnitřního zbarvení pastí. "Green Form" mají pasti samozřejmě celé zelené. Celočervené variety je mají celé červené, někdy se světlejším okrajem. Největší pestrost je mezi standardními typy. Červené zabarvení vnitřku pastí je z největší části ovlivněno osluněním. V menší míře také teplotou a ročním obdobím - na podzim bývají pasti červenější. V menší míře je tento znak ovlivněn také geneticky. Jsou přece jen formy, kterým se vnitřky pastí zbarvují do červena ochotněji, např. kultivar 'Red Purple', 'Red Jaws' a 'Sawtooth'. Snad nejochotněji se takto zbarvují kříženci mucholapky, kterou jsem získal pod označením "drobnozubá" a například ‚Red Purple'. Rostliny jsou svěže zelené, zuby mají normální a vnitřky pastí mají intenzivně červené. Viz kresba.

Vnitřní strany pasti si všímáme více, protože je zkrátka nahoře a je vidět. Mnohem pestřejší je ale variabilita odvrácené vnější pasti. Možná proto, že tato část nehraje tak velkou roli při lákání hmyzu a tudíž nepodléhá tak velkému selekčnímu tlaku ze strany přirozeného výběru. Většina mucholapek má vnější stranu pastí zelenou. A to ať už se jedná o "Green Form", či nikoliv. Některé mají u okraje fialovou šmouhu. Vloni jsme s Mirkem Zacpalem dovezli z Velké Británie 2 rostliny, které mají na slunci celý, ostře ohraničený tmavočervený pruh. Naše rostliny se lišily v jednom. Mirkova měla zuby zelené, moje fialové. Můžeme je tedy opylovat a opět namnožit červeně lemovaný typ. Zajímavé jsou v tomto ohledu celočervené formy. Kultivar ‚Royal Red' je určen jako celočervená mucholapka se zelenožlutými okraji. Viz fotografie. Mám ovšem dojem, že takto zbarvenou vnější stranu pastí má naprostá většina celočervených typů. Vzácnější mi přijdou totálně červené rostliny včetně vnější strany. Zřejmě se jedná o křížence červených se zeleným okrajem a již zmíněných červeně lemovaných.

Zajímavým úkazem je dvojtvárnost listů mucholapek. Literatura uvádí, že v zimním období vytváří mucholapky listy přisedlé se širokým řapíkem, v létě pak listy vzpřímené s dlouhým a tenkým řapíkem. Časem asi napíšu článek o tom jak je to úplně jinak. Při pohledu na plantáž mucholapek u nás doma se tohoto dojmu nemohu zbavit. (Mimochodem - uvítal bych v tomto ohledu vaše pozorování!) Jedno však vím jistě. Existují určité konkrétní rostliny, které dávají téměř výhradně přednost vzpřímeným "letním" listům a nebo naopak přisedlým zimním. Všechny celočervené formy, které jsem zatím získal vykazují tendenci vytvářet pouze dlouhé letní listy. Ty jsou navíc mimořádně dlouhé a plihé, což na celkovém vzhledu rostlin nepřidá. Zdá se tedy, že mezi vlohami pro celočervené zbarvení a tvorbu zmíněného typu listů existuje genetická vazba a to poměrně silná. Naopak drobnozubá mucholapka vystoupavé listy netvoří vůbec a drží tak stále podobu přisedlé, mimořádně kompaktní růžice. Tento znak předává rostlina částečně i na své potomstvo už v první generaci kříženců. Dalo by se tedy uvažovat o tom, že cíleným a promyšleným křížením těchto dvou typů by bylo možné získat celočervené mucholapky s elegantní a kompaktní přisedlou růžicí listů. Za zmínku stojí také klon, který jsem vybral z výsevu ve skleníku PřFUK. Tato rostlina vytváří mimořádně velké pasti, více okrouhlé, než bývá zvykem, ale jednou z jejích předností je také kompaktní růžice. Vytváří jak zimní, tak letní listy. Vystoupavé listy však mají řapík velmi krátký a poměrně robustní, takže se neohýbají a rostlina tak na všech výstavách pravidelně předčí svou elegancí všechny světově uznané kultivary. Z pohledu kvality řapíků je také zajímavá varieta zvaná "Minutissimum". Její název by sliboval mimořádně malé rozměry, ale skutečnost je poněkud odlišná. Tato mucholapka se vyznačuje pouze tím, že má řapíky výrazně zkrácené, jinak ostatní proporce (např. velikost pastí) jsou zachovány. Rostliny tak opět působí velmi elegantně, jelikož věnec pastí se díky krátkým řapíkům stává hustší a kompaktnější.

A tím už se dostávám k odchylkám v celkové velikosti rostlin. Byly totiž vyšlechtěny jak formy nápadně velké, tak nápadně malé. Nejznámějším kultivarem obří mucholapky je 'Dingley Giant´, která mívá listy dlouhé až 15 cm, přičemž pasti mohou dosahovat úctyhodných rozměrů 4 cm. Existují rostliny označované jako "Big Traps", které mají větší pasti, než je obvyklé. S politováním však musím konstatovat, že řada mucholapek, které putují z mého skleníku do květinářství tyto "Big trapasy" předčí. Poměrně širokým problémem jsou však již zmíněné miniaturní mucholapky. Jako první se u nás rozšířila právě "Minutissimum", která však zklamala všechny, kdo očekávali trpasličí mucholapku. Novou nadějí v tomto směru byla mucholapka s označením "Mini Form". Tyto rostliny mám ve své sbírce už asi 4 roky, a za tuto dobu nedosáhly rozměrů větších, než 4cm v průměru. Celkovým dojmem tyto rostliny však působí jako sotva roční semenáč (tenké, slabé listy). A navíc mi tyto rostliny nikdy nekvetly. Z toho usuzuji, že se spíše jedná o nějakého "chudáka", který má jakýsi genetický, nebo fyziologický problém v tom, aby dospěl. V tomto ohledu se mi však zdařily dva naprosto unikátní výdobytky. Prvním z nich je pět rostlin, které označuji "semenáče s květem A-E". V jednom z výsevů jsem totiž objevil nevídanou věc. Jednalo se o 3 měsíce staré rostlinky, o běžné velikosti cca 5 - 8 mm. Čtyři z nich však v tomto stáří a této velikosti nasadily na květ!!! Stál jsem tedy před problémem. Nechat je vykvést či nikoliv? Když nechám rostlinky vykvést, vyfotím je, ale ony se vysílí a zajdou. Když květy odstřihnu, rostlinky zachráním, ale takovou "kravinu" mi nikdo nebude věřit. Pokusil jsem se tedy o kompromis. Rostliny jsem zdokumentoval při kvetení a poté okamžitě květy odstranil. Následoval několikaměsíční boj o jejich záchranu. Úspěšný. Po roce jsem našel ještě pátou rostlinu obdobného ražení. V současné době tyto rostliny dosahují průměru růžice 3 - 4cm a každý rok pravidelně kvetou drobnějším květenstvím, které nese pouze 2 - 4 květy. Působí dojmem naprosto zdravé, avšak zmenšené mucholapky. Další můj miniaturní výdobytek už ovšem mrzák je. Podle velmi pěkného článku Ondreje Števka o klíčení, tuším že Polypompholyx multifida, jsem tuto rostlinu pojmenoval "čudo". Čudo jsem objevil před pěti lety a od té doby dorostlo maximálně velikosti 8 mm. Pasti mají srpovitý tvar a zkrácené zuby a jsou pravděpodobně zcela nepohyblivé. Řapíky nejsou zploštělé, ale kulaté. Myslím, že komentář je zbytečný, fotografie říká vše. (FOTO) Rostlina se poměrně dobře rozmnožuje dělením trsů, ale jinak je dosti choulostivá a vyžaduje intenzivní péči. V současné době mám již 6 kusů.

Řada zajímavých odchylek byla také nalezena ve tvaru zubů. Nejlépe je dokumentují asi následující kresby. Jako první vlevo je nakreslena past s normálně dlouhými zuby. Forma s kratšími, robustními bývá označována jako "Fine Tooth". Zuby mohou být zcela zkrácené, jako je tomu u mucholapek označovaných jako 'Dentata', "Tiger Teeth", nebo "Sharks Teeth". Obdobné ozubení má i celočervený kultivar "Red Piranha", jehož zuby jsou ovšem vroubkované. Velmi rozšířené mucholapky se zkrácenými roztřepenými zuby. U nás se pěstují pod názvem "drobnozubá", "Bart Simpson", 'Sawtooth' a další, přičemž název 'Sawtooth' je jediný správný a oficiálně registrovaný. Je však otázkou, jestli zmiňované rostliny jsou geneticky vlastně jeden klon, nebo jestli jsou na sobě nezávislé. Já je proto ve své sbírce pěstuji odděleně a pokud zde píšu o "drobnozubé mucholapce", pak tím myslím konkrétně rostlinu, kterou jsem pod tímto označením pořídil a nikoliv rostlinu s označením 'Sawtooth', která by měla všechny tyto zastřešovat. Bohužel pouze z internetových stránek znám kultivar 'Fused Tooth', tedy mucholapku, jejíž zuby splývají do několika mohutných "tesáků". Můžeme tedy čekat snad i mucholapky úplně bezzubé. Na druhou stranu jsem našel ve svých výsevech rostlinu u níž se drobné vlnkování okraje listů vyvinulo v řadu přídatných zubů, kolmých na zuby standardní. Viz kresba.

Ve sbírkách se pěstuje také zvláštní rostlina s celkově modifikovanou pastí. Je jím mucholapka 'Cup Trap', která má koncovou část pasti srostlou, takže vytváří jakousi mističku. Pasti jsou plně funkční, avšak rostliny se vyznačují sníženou vitalitou. Navíc vytvářené pasti bývají poměrně malé. Stálo by tedy za úvahu cílené křížení s mimořádně vitálními rostlinami tvořící velké pasti. Mutace srostlé pasti by se mohla na takovéto rostliny jednoduše přenést. Občas se ve sbírkách objeví dvě pasti na jednom listu. Toto se stává vzácně a naprosto náhodně u jakýchkoliv rostlin. Do dnešních dnů však nebyl popsán žádný kultivar, který by dělal dvojité pasti stále. Je otázkou, zda by se takový nedal vytvořit výběrem a vzájemným křížením rostlin, u kterých se dvě pasti na jednom listu náhodně objeví. Stálo by to určitě za vyzkoušení.

V poslední době jsem si povšiml dalšího znaku, kterým se mucholapky vzájemně liší. Je jím prohnutí středního žebra listu. Viz obrázek. Tento znak je částečně ovlivněn stářím rostliny a tím, zda se jedná o zimní, nebo letní listy a v neposlední řadě také všemi podmínkami, ve kterých se rostliny nachází. Určitou dobu jsem však sledoval několik vytipovaných rostlin a zjistil jsem, že opět existují typy, které tvrdohlavě dělají pasti buď srpovitě zahnuté, nebo naopak naprosto rovné.

Květů mucholapek si obvykle nevšímáme, a bereme je jako prostředek získání semen. I na květech je však možné najít různé tvarové odchylky. Viz kresba. Květy mívají obvykle 5 korunních plátků, ovšem tu a tam se náhodou vytvoří květ se 6 plátky. Ve své sbírce mám však rostlinu, která tvoří květy pouze se 6 korunními plátky a činí tak každý rok. Známým jevem u mucholapek je vytváření malých dceřinných rostlin na květenství. Jak jsem zjistil, to zda rostlina tyto výmladky tvoří, či nikoliv je podmíněno také geneticky. Rostliny, ze kterých povstala má sbírka mucholapek tuto vlohu pravděpodobně neměly a tak i dnes většina mých mucholapek mladé rostliny na stvolech netvoří. Na druhou stranu již zmiňovaný robustní a elegantní klon z PřFUK tyto výmladky tvoří v počtu 3 -5 na stvolu a vytvořené rostliny jsou velmi silné. Je to další +, které mohu této rostlině přičíst.

Zajímavý je také problém, řekněme, "šlechtitelské kvality" kultivarů mucholapek. U řady uměle vyšlechtěných rostlin se setkáváme se sníženou životaschopností takovýchto individuí. Rostliny jsou třeba zajímavé, mimořádně krásné, ale pokud kolem nich každý den netančíme 5 hodin indiánské tance, pak nerostou. Další věc, která může zahradníka zajímat na nově vyšlechtěné rostlině je skutečnost, zda je geneticky stálá, či nikoliv. Převedeno do praxe, jestli předává svou unikátní, novou vlastnost na své potomstvo, či nikoliv a pokud ano, tak s jakou pravděpodobností. Jelikož mám s mnoha kultivary mucholapky několikaletou zkušenost, mohu se s vámi podělit také o poznatky tohoto druhu. Životaschopnost řady mucholapkových variet je skutečně snížena. Špatně roste například mističková 'Cup Trap', poněkud hůře také "Minutissimum" a zejména pak "Mini Form". Moje "čudo" je potom mrzák extrémní. Na druhou stranu má drobnozubá mucholapka je rostlina mimořádně vitální a svoji vitalitu předává i na potomstvo. Zdá se mi však, že na první pohled totožná rostlina 'Sawtooth' roste méně bujně a jedná se tedy o jiný klon, než rostlina kterou vedu pod jménem "drobnozubá". Mezi mimořádně vitální formy však patří také 'Red Purple', nebo robustní klon z PřFUK. Co se týče genetické stálosti, pak i tam najdeme mezi mucholapkami velké rozdíly. Pokud zahradník vyšlechtí novou mucholapku, může se příbuzenským křížením pokusit tuto formu ustálit a zabezpečit tak, že potomstvo takovéto rostliny bude jednotné a ponese alespoň některé znaky svého rodiče. U řady kultivarů tomu tak je. Velmi stálá je opět drobnozubá mucholapka a 'Red Purple', naopak 'Dingley Giant' a 'Red Piranha' jsou vyloženě geneticky a odbyté.

Velmi mocným nástrojem sběratele kultivarů (nejen) mucholapek je genetika. Tato disciplína nám pomáhá lépe těmto mimořádným formám rozumět, lépe je pěstovat a také vytvářet nové. Genetika kultivarů mucholapek se výrazně liší v mnoha směrech od genetiky kříženců špirlic. Ani ne tak v principech, jako v praktických důsledcích. Jak již bylo řečeno, většina nových znaků u mucholapek vzniká jako tzv. recesivní mutace. Gen (vloha) podmiňující tvar zubů je v každé mucholapce ve dvou kopiích. (Stejně tak jako všechny geny) Jedna se může poškodit (vznikne mutace - recesivní), ale druhá kopie vše nahradí. Pokud se poškodí obě kopie, pak máme teprve co do činění například s drobnozubou mucholapkou.

Takovéto mutace můžeme vzájemným křížením různě kombinovat. Představme si příklad - chceme dostat červenou drobnozubou mucholapku. Vezmeme tedy nějakou celočervenou (ta má dvě mutované kopie způsobující totální červené zbarvení) a zelenou drobnozubou mucholapku. Jejich kříženec bude mít následující genotyp (tzv. složení genů). Pro barvu "normální + červená" a pro zuby "normální + drobnozubá". Normální geny tedy převáží a kříženci budou vypadat jako normální mucholapky. Pokud ale tyto F1 křížence vezmeme a vytvoříme z nich další generaci, pak dostaneme všechno možné. Většina jich bude opět normálních, ale některé dostanou obě kopie červené barvy a jiné obě kopie drobných zubů. A jen velmi malá část dostane zároveň obě kopie jak malých zubů, tak červené barvy a to budou ty naše červené drobnozubé. V tomto případě to bude asi 7 % rostlin.

Genetika forem Dionaea muscipula má tedy oproti genetice hybridů špirlic jednu výhodu. Je mnohem jednodušší. Velká většina odchylek, kterých jsme si doposud všímali (téměř všechny) jsou v tomto případě způsobeny jednoduchými bodovými mutacemi, nebo nanejvýš mutacemi ve dvou genech najednou. Generační doba (čas, za který získáme další generaci) je oproti špirlicím kratší. (2 roky x cca 5 let). Na šlechtění nových kultivarů mucholapek to má ohromný pozitivní dopad. Porovnejme dva obdobné úkoly ve světě DM a špirlic. Např. vytvoření celočervené drobnozubé mucholapky a vytvoření čistě bíle fenestrované Sarracenia purpurea. U bílé S. purpurea na to potřebuji 4 - 6 generací (x 5 let = 20 -30 let), zatímco u mucholapky putřebuji generace 2 (x 2 = 4 roky).

Sami si tak doma můžete nejen vymyslet červenou drobnozubou se srostlými pastmi, ale dokonce si ji také poměrně rychle vypěstovat.

Snad jen pro úplnost něco k názvosloví. Sám jsem tady "házel" různá slova, z nichž některá byla v uvozovkách, jiná jen v apostrofech. Oficiálně uznané a registrované kultivary se správně píší s velkým písmenem a do apostrofů. Až vypěstujete onu červenou, drobnozubou 'Cup Trap', pak ji můžete registrovat přes mezinárodní společnost pro MR - ICPS. Její popis bude publikován v časopise CPN. Pravidla pro registraci viz. Trifid 1/2000. Ostatní jména, která jsem zde používal jsou v podstatě jen zahradnický "hantec", který je však mimořádně rozšířen.

Tak tedy - šlechtěte, opylujte, hledejte nové! A brzy se pochlubte!

 

O úroveň výš...

       

Na hlavní stránku...