|
|
|
||
|
Wacky Traps
|
Wacky Traps
|
Wacky Traps
|
||
|
|
|
||
|
Holandsko A
|
Holandsko A
|
Holandsko B
|
||
|
|
|
||
|
Cup Trap K
|
Angelwings
|
Drobnozubá ´B´
|
||
|
|
|
||
|
Jaws Smiley
|
Jaws Smiley
|
Jaws Smiley
|
||
|
|
|
||
|
Jaws Smiley
|
Jaws Smiley
|
Jaws Smiley
|
||
|
|
|
||
|
Jaws Smiley
|
Jaws Smiley
|
Jaws Smiley
|
||
|
|
|
||
|
Funel Trap
|
Funel Trap
|
Funel Trap
|
||
|
|
|
||
|
Funel Trap
|
Funel Trap
|
Funel Trap
|
||
|
|
|
||
|
Harmony x Werewolf 2B
|
Harmony x Werewolf 2B
|
Harmony x Werewolf 2B
|
||
|
|
|
||
|
Giant Cudo
|
Giant Cudo
|
Bloody Nurse
|
||
|
|
|
||
|
Fused Tooth Extreme
|
Adentate
|
Giant Clam
|
|
|
|
|
Barracuda
|
Mr Werewolf
|
|
|
|
|
|
Alhriman
|
Conquiscator
|
|
|
|
|
|
Kimové
|
KIM IL-sung
|
|
|
|
|
|
KIM JONG-il
|
KIM JONG-un
|
|
|
|
|
|
Kim Il - sung
|
Kim Il - sung
|
|
|
|
|
|
Triton
|
Triton
|
|
|
|
|
|
Werewolf
|
Werewolf
|
|
|
|
|
|
Harmony
|
Harmony
|
|
|
|
|
|
Cross Teeth
|
Cross Teeth
|
|
|
|
|
|
Cup Trap
|
Cup Trap
|
|
|
|
|
|
Dentata B
|
Dentata B
|
|
|
|
|
|
Srostlé zuby N
|
Srostlé zuby N
|
|
|
|
|
|
Pluto
|
King žlutá
|
|
|
|
|
|
Jaws Smiley
|
Jaws Smiley
|
|
|
|
|
|
Biohazard
|
Biohazard
|
|
|
|
|
|
Galaxy
|
Galaxy
|
|
|
|
|
|
Microdent
|
Basmati
|
|
|
|
|
|
Equobia
|
Whale
|
|
|
|
|
|
Harmony x Werewolf 2A
|
Harmony x Werewolf 2A
|
|
|
|
|
|
Titan
|
Titanium
|
|
|
|
|
|
|
Pluto
|
King žlutá
|
|
|
Scarlatine
|
(Variety, kultivary, jemné nuance a práce s nimi)
Mucholapka podivná (Dionaea muscipula) je sice jen jedna, ale… Díky
tomu, že je to nejslavnější MR světa, bylo do dnešních dnů
vyšlechtěno velké množství forem a kultivarů, které se od
standardní mucholapky liší barvou, tvarem pastí, velikostí a vším
možným. Každá náhodně nalezená odchylka je okamžitě opečovávána
zahradníky a intenzivně rozmnožována, ať už z touhy po finančním
zisku, nebo jen ze zahradnické ješitnosti a potřeby se předvést s
něčím zajímavým, co ten druhý nemá. A tak se můžeme setkat s
mucholapkami s pastmi na jedné straně srostlými, s krátkými zuby, s
rostlinami zelenými, zcela červenými, s rostlinami, které mají na
pastech pruh, nebo jsou jen uvnitř intenzivně červené. A
"nejhorší" je to, že stále se objevuje něco, co
překvapí.
Společně s mojí mámou se mimo jiné zajímáme právě o různé
kultivary a formy mucholapky podivné (Dionaea muscipula). Průběžně
se tedy poohlížím po nových a nových a vychytávám také nejrůznější
informace na toto téma. A jelikož vím, že nejsme jediní, koho
červené, drobnozubé a jiné mucholapky zajímají, pokusím se s vámi
všemi o tyto informace podělit.
Myslím, že řada z vás by uvítala jakýsi seznam všech existujících
forem typu: jméno - popis, jméno, popis… Tedy jakýsi katalog. Touto
cestou se však ubírat nebudu. Nedělám si iluze, že by se mi
podařilo vytvořit plný výčet všech forem, které v současné době
existují, jelikož jsou neustále objevovány a šlechtěny nové a nové
typy mucholapek. Navíc se zde poněkud opakuje situace, jakou znám
ze světa kultivarů špirlic (Sarracenia). A sice ta, že jednu
rostlinu koupíte pod třemi různými názvy a pod jedním názvem
koupíte čtyři naprosto odlišné rostliny, z nichž nakonec třeba ani
jedna neodpovídá tomu, co jste si vlastně chtěli koupit. Přesně tak
vypadá situace, když si na Internetu otevřu několik obrázkových
katalogů variet mucholapek. V každém jsou stejné mucholapky popsány
nějak jinak. Dalo by se ponořit do těchto katalogů a originálních
popisů uznaných kultivarů a částečně (nikoliv úplně) bychom se tak
dostali k jakémusi pořádku. Ale co bychom tím získali? Další
popisný katalog, v němž by to bylo jinak, než v těch ostatních…
Proto na věc půjdu úplně jinak, s maximálním možným nadhledem a
pokusím se o značně originální pohled na svět variablity mucholapky
podivné. Tento svět nekončí totiž obzorem několika oficiálně
uznaných kultivarů. Je mnohem širší a pestřejší. To bych rád
dokumentoval popisem některých nových forem, které jsme s matkou
doma vyselektovali.
Co vám tedy v tomto článku přinesu? Přinesu vám jednak popisy
několika obecně uznaných kultivarů, ale také neméně výrazných
forem, které se zatím svého odborného popisu nedočkaly. Dále se
pokusím postihnout proměnlivost druhu v některých znacích, které
bývají předmětem pěstitelského zájmu (barva, tvar pastí, zuby
atd.). Dotknu se způsobu vzniku odchylek od normálu. Snad
nezapomenu zmínit stálost některých znaků (možná, že zapomenu J).
Jak jsem již předeslal seznámím vás s některými vlastními
výdobytky. A mimo jiné vám dám několik tipů na to, jak si můžete s
takovýmito varietami hrát sami.
Jelikož si rád hraji s genetikou, chtěl bych se jí věnovat i
tentokrát. Sám bych genetiku zařadil na úvod, jelikož celý pohled
na tuto problematiku zastřešuje. Vím ale, že ji někteří čtenáři
považují za příliš složitou, jiní na ni mají zase alergii, jelikož
ji považují za zlozvyk akademiků (???). Nu a tak ji zařadím nakonec
a zrovna tak se pokusím celé téma variability Dionaea muscipula
zastřešit.
Odkud se berou? Variabilita (proměnlivost) je pro každý dobře
fungující biologický druh přirozená. Většinou zcela náhodně
vznikají u každého druhu jednici, kteří jsou v něčem odlišní od
většiny. Jsou to pokusy přírody, zda nebudou tito jedinci pro další
vývoj druhu vhodnější. Většinou ale nejsou a bývají přírodním
výběrem okamžitě a nemilosrdně smeteni z povrchu Země. Někdy se
však ukážou skutečně jako lepší a z jejich potomků se postupně
stane třeba nový druh. A nebo přijde sběratel, všimne si v přírodě
takového extravagantního jedince a vezme ho pod svá křídla dříve,
než ho příroda podrobí těžké zkoušce na život a na smrt. Ve
sbírkách tito mimořádní jednici obdařeni tzv. mutací vznikají také.
Tam mají větší šanci, že se jich majitel ujme, věnuje jim zvláštní
péči, rozmnoží je a třeba popíše a nechá uznat za kultivar. Většina
kultivarů tedy pochází ze sbírek velkopěstitelů. V menší míře
pocházejí přímo z přírody, nebo naopak z úplně umělých
laboratorních podmínek. Např. v podmínkách in-vitro, které jsem již
na stránkách Trifida zmiňoval vznikají mutace daleko častěji, než
je přirozené. Některé kultivary se tedy zrodily dokonce přímo ve
zkumavce.
Odlišnost jednotlivých forem D. muscipula je velmi značná. Typické
znaky těchto forem jsou však většinou značně ovlivněny podmínkami.
Rozmanitost tedy můžeme vychutnat až u dospělých rostlin a to jen
tehdy, pěstujeme-li tyto mucholapky v ideálních podmínkách, zejména
pak na dostatečně slunném místě. Dusíme-li své mucholapky někde v
rohu pokoje v akváriu, pak nebývá šance pro projev těchto znaků.
Aby mucholapky ukázaly co v nich skutečně je, musíme je pěstovat na
plně osluněném místě, které není ani příliš studené, ani příliš
horké. Osvit ovlivňuje zejména zbarvení, ale také velikost a tvar
listů. Pozor na přehnaně vysokou vzdušnou vlhkost! Ta mezi ideální
podmínky také nepatří.
Již jsem naťuknul rozmanitost vnitřního zbarvení pastí.
"Green Form" mají pasti samozřejmě celé zelené.
Celočervené variety je mají celé červené, někdy se světlejším
okrajem. Největší pestrost je mezi standardními typy. Červené
zabarvení vnitřku pastí je z největší části ovlivněno osluněním. V
menší míře také teplotou a ročním obdobím - na podzim bývají pasti
červenější. V menší míře je tento znak ovlivněn také geneticky.
Jsou přece jen formy, kterým se vnitřky pastí zbarvují do červena
ochotněji, např. kultivar 'Red Purple', 'Red Jaws'
a 'Sawtooth'. Snad nejochotněji se takto zbarvují kříženci
mucholapky, kterou jsem získal pod označením "drobnozubá"
a například ‚Red Purple'. Rostliny jsou svěže zelené, zuby mají
normální a vnitřky pastí mají intenzivně červené. Viz kresba.
Vnitřní strany pasti si všímáme více, protože je zkrátka nahoře a
je vidět. Mnohem pestřejší je ale variabilita odvrácené vnější
pasti. Možná proto, že tato část nehraje tak velkou roli při lákání
hmyzu a tudíž nepodléhá tak velkému selekčnímu tlaku ze strany
přirozeného výběru. Většina mucholapek má vnější stranu pastí
zelenou. A to ať už se jedná o "Green Form", či nikoliv.
Některé mají u okraje fialovou šmouhu. Vloni jsme s Mirkem Zacpalem
dovezli z Velké Británie 2 rostliny, které mají na slunci celý,
ostře ohraničený tmavočervený pruh. Naše rostliny se lišily v
jednom. Mirkova měla zuby zelené, moje fialové. Můžeme je tedy
opylovat a opět namnožit červeně lemovaný typ. Zajímavé jsou v
tomto ohledu celočervené formy. Kultivar ‚Royal Red' je určen
jako celočervená mucholapka se zelenožlutými okraji. Viz
fotografie. Mám ovšem dojem, že takto zbarvenou vnější stranu pastí
má naprostá většina celočervených typů. Vzácnější mi přijdou
totálně červené rostliny včetně vnější strany. Zřejmě se jedná o
křížence červených se zeleným okrajem a již zmíněných červeně
lemovaných.
Zajímavým úkazem je dvojtvárnost listů mucholapek. Literatura
uvádí, že v zimním období vytváří mucholapky listy přisedlé se
širokým řapíkem, v létě pak listy vzpřímené s dlouhým a tenkým
řapíkem. Časem asi napíšu článek o tom jak je to úplně jinak. Při
pohledu na plantáž mucholapek u nás doma se tohoto dojmu nemohu
zbavit. (Mimochodem - uvítal bych v tomto ohledu vaše pozorování!)
Jedno však vím jistě. Existují určité konkrétní rostliny, které
dávají téměř výhradně přednost vzpřímeným "letním" listům
a nebo naopak přisedlým zimním. Všechny celočervené formy, které
jsem zatím získal vykazují tendenci vytvářet pouze dlouhé letní
listy. Ty jsou navíc mimořádně dlouhé a plihé, což na celkovém
vzhledu rostlin nepřidá. Zdá se tedy, že mezi vlohami pro
celočervené zbarvení a tvorbu zmíněného typu listů existuje
genetická vazba a to poměrně silná. Naopak drobnozubá mucholapka
vystoupavé listy netvoří vůbec a drží tak stále podobu přisedlé,
mimořádně kompaktní růžice. Tento znak předává rostlina částečně i
na své potomstvo už v první generaci kříženců. Dalo by se tedy
uvažovat o tom, že cíleným a promyšleným křížením těchto dvou typů
by bylo možné získat celočervené mucholapky s elegantní a kompaktní
přisedlou růžicí listů. Za zmínku stojí také klon, který jsem
vybral z výsevu ve skleníku PřFUK. Tato rostlina vytváří mimořádně
velké pasti, více okrouhlé, než bývá zvykem, ale jednou z jejích
předností je také kompaktní růžice. Vytváří jak zimní, tak letní
listy. Vystoupavé listy však mají řapík velmi krátký a poměrně
robustní, takže se neohýbají a rostlina tak na všech výstavách
pravidelně předčí svou elegancí všechny světově uznané kultivary. Z
pohledu kvality řapíků je také zajímavá varieta zvaná
"Minutissimum". Její název by sliboval mimořádně malé
rozměry, ale skutečnost je poněkud odlišná. Tato mucholapka se
vyznačuje pouze tím, že má řapíky výrazně zkrácené, jinak ostatní
proporce (např. velikost pastí) jsou zachovány. Rostliny tak opět
působí velmi elegantně, jelikož věnec pastí se díky krátkým řapíkům
stává hustší a kompaktnější.
A tím už se dostávám k odchylkám v celkové velikosti rostlin. Byly
totiž vyšlechtěny jak formy nápadně velké, tak nápadně malé.
Nejznámějším kultivarem obří mucholapky je 'Dingley Giant´,
která mívá listy dlouhé až 15 cm, přičemž pasti mohou dosahovat
úctyhodných rozměrů 4 cm. Existují rostliny označované jako
"Big Traps", které mají větší pasti, než je obvyklé. S
politováním však musím konstatovat, že řada mucholapek, které
putují z mého skleníku do květinářství tyto "Big trapasy"
předčí. Poměrně širokým problémem jsou však již zmíněné miniaturní
mucholapky. Jako první se u nás rozšířila právě
"Minutissimum", která však zklamala všechny, kdo
očekávali trpasličí mucholapku. Novou nadějí v tomto směru byla
mucholapka s označením "Mini Form". Tyto rostliny mám ve
své sbírce už asi 4 roky, a za tuto dobu nedosáhly rozměrů větších,
než 4cm v průměru. Celkovým dojmem tyto rostliny však působí jako
sotva roční semenáč (tenké, slabé listy). A navíc mi tyto rostliny
nikdy nekvetly. Z toho usuzuji, že se spíše jedná o nějakého
"chudáka", který má jakýsi genetický, nebo fyziologický
problém v tom, aby dospěl. V tomto ohledu se mi však zdařily dva
naprosto unikátní výdobytky. Prvním z nich je pět rostlin, které
označuji "semenáče s květem A-E". V jednom z výsevů jsem
totiž objevil nevídanou věc. Jednalo se o 3 měsíce staré rostlinky,
o běžné velikosti cca 5 - 8 mm. Čtyři z nich však v tomto stáří a
této velikosti nasadily na květ!!! Stál jsem tedy před problémem.
Nechat je vykvést či nikoliv? Když nechám rostlinky vykvést,
vyfotím je, ale ony se vysílí a zajdou. Když květy odstřihnu,
rostlinky zachráním, ale takovou "kravinu" mi nikdo
nebude věřit. Pokusil jsem se tedy o kompromis. Rostliny jsem
zdokumentoval při kvetení a poté okamžitě květy odstranil.
Následoval několikaměsíční boj o jejich záchranu. Úspěšný. Po roce
jsem našel ještě pátou rostlinu obdobného ražení. V současné době
tyto rostliny dosahují průměru růžice 3 - 4cm a každý rok
pravidelně kvetou drobnějším květenstvím, které nese pouze 2 - 4
květy. Působí dojmem naprosto zdravé, avšak zmenšené mucholapky.
Další můj miniaturní výdobytek už ovšem mrzák je. Podle velmi
pěkného článku Ondreje Števka o klíčení, tuším že Polypompholyx
multifida, jsem tuto rostlinu pojmenoval "čudo". Čudo
jsem objevil před pěti lety a od té doby dorostlo maximálně
velikosti 8 mm. Pasti mají srpovitý tvar a zkrácené zuby a jsou
pravděpodobně zcela nepohyblivé. Řapíky nejsou zploštělé, ale
kulaté. Myslím, že komentář je zbytečný, fotografie říká vše.
(FOTO) Rostlina se poměrně dobře rozmnožuje dělením trsů, ale jinak
je dosti choulostivá a vyžaduje intenzivní péči. V současné době
mám již 6 kusů.
Řada zajímavých odchylek byla také nalezena ve tvaru zubů. Nejlépe
je dokumentují asi následující kresby. Jako první vlevo je
nakreslena past s normálně dlouhými zuby. Forma s kratšími,
robustními bývá označována jako "Fine Tooth". Zuby mohou
být zcela zkrácené, jako je tomu u mucholapek označovaných jako
'Dentata', "Tiger Teeth", nebo "Sharks
Teeth". Obdobné ozubení má i celočervený kultivar "Red
Piranha", jehož zuby jsou ovšem vroubkované. Velmi rozšířené
mucholapky se zkrácenými roztřepenými zuby. U nás se pěstují pod
názvem "drobnozubá", "Bart Simpson",
'Sawtooth' a další, přičemž název 'Sawtooth' je
jediný správný a oficiálně registrovaný. Je však otázkou, jestli
zmiňované rostliny jsou geneticky vlastně jeden klon, nebo jestli
jsou na sobě nezávislé. Já je proto ve své sbírce pěstuji odděleně
a pokud zde píšu o "drobnozubé mucholapce", pak tím
myslím konkrétně rostlinu, kterou jsem pod tímto označením pořídil
a nikoliv rostlinu s označením 'Sawtooth', která by měla
všechny tyto zastřešovat. Bohužel pouze z internetových stránek
znám kultivar 'Fused Tooth', tedy mucholapku, jejíž zuby
splývají do několika mohutných "tesáků". Můžeme tedy
čekat snad i mucholapky úplně bezzubé. Na druhou stranu jsem našel
ve svých výsevech rostlinu u níž se drobné vlnkování okraje listů
vyvinulo v řadu přídatných zubů, kolmých na zuby standardní. Viz
kresba.
Ve sbírkách se pěstuje také zvláštní rostlina s celkově
modifikovanou pastí. Je jím mucholapka 'Cup Trap', která má
koncovou část pasti srostlou, takže vytváří jakousi mističku. Pasti
jsou plně funkční, avšak rostliny se vyznačují sníženou vitalitou.
Navíc vytvářené pasti bývají poměrně malé. Stálo by tedy za úvahu
cílené křížení s mimořádně vitálními rostlinami tvořící velké
pasti. Mutace srostlé pasti by se mohla na takovéto rostliny
jednoduše přenést. Občas se ve sbírkách objeví dvě pasti na jednom
listu. Toto se stává vzácně a naprosto náhodně u jakýchkoliv
rostlin. Do dnešních dnů však nebyl popsán žádný kultivar, který by
dělal dvojité pasti stále. Je otázkou, zda by se takový nedal
vytvořit výběrem a vzájemným křížením rostlin, u kterých se dvě
pasti na jednom listu náhodně objeví. Stálo by to určitě za
vyzkoušení.
V poslední době jsem si povšiml dalšího znaku, kterým se mucholapky
vzájemně liší. Je jím prohnutí středního žebra listu. Viz obrázek.
Tento znak je částečně ovlivněn stářím rostliny a tím, zda se jedná
o zimní, nebo letní listy a v neposlední řadě také všemi
podmínkami, ve kterých se rostliny nachází. Určitou dobu jsem však
sledoval několik vytipovaných rostlin a zjistil jsem, že opět
existují typy, které tvrdohlavě dělají pasti buď srpovitě zahnuté,
nebo naopak naprosto rovné.
Květů mucholapek si obvykle nevšímáme, a bereme je jako prostředek
získání semen. I na květech je však možné najít různé tvarové
odchylky. Viz kresba. Květy mívají obvykle 5 korunních plátků,
ovšem tu a tam se náhodou vytvoří květ se 6 plátky. Ve své sbírce
mám však rostlinu, která tvoří květy pouze se 6 korunními plátky a
činí tak každý rok. Známým jevem u mucholapek je vytváření malých
dceřinných rostlin na květenství. Jak jsem zjistil, to zda rostlina
tyto výmladky tvoří, či nikoliv je podmíněno také geneticky.
Rostliny, ze kterých povstala má sbírka mucholapek tuto vlohu
pravděpodobně neměly a tak i dnes většina mých mucholapek mladé
rostliny na stvolech netvoří. Na druhou stranu již zmiňovaný
robustní a elegantní klon z PřFUK tyto výmladky tvoří v počtu 3 -5
na stvolu a vytvořené rostliny jsou velmi silné. Je to další +,
které mohu této rostlině přičíst.
Zajímavý je také problém, řekněme, "šlechtitelské
kvality" kultivarů mucholapek. U řady uměle vyšlechtěných
rostlin se setkáváme se sníženou životaschopností takovýchto
individuí. Rostliny jsou třeba zajímavé, mimořádně krásné, ale
pokud kolem nich každý den netančíme 5 hodin indiánské tance, pak
nerostou. Další věc, která může zahradníka zajímat na nově
vyšlechtěné rostlině je skutečnost, zda je geneticky stálá, či
nikoliv. Převedeno do praxe, jestli předává svou unikátní, novou
vlastnost na své potomstvo, či nikoliv a pokud ano, tak s jakou
pravděpodobností. Jelikož mám s mnoha kultivary mucholapky
několikaletou zkušenost, mohu se s vámi podělit také o poznatky
tohoto druhu. Životaschopnost řady mucholapkových variet je
skutečně snížena. Špatně roste například mističková 'Cup
Trap', poněkud hůře také "Minutissimum" a zejména pak
"Mini Form". Moje "čudo" je potom mrzák
extrémní. Na druhou stranu má drobnozubá mucholapka je rostlina
mimořádně vitální a svoji vitalitu předává i na potomstvo. Zdá se
mi však, že na první pohled totožná rostlina 'Sawtooth'
roste méně bujně a jedná se tedy o jiný klon, než rostlina kterou
vedu pod jménem "drobnozubá". Mezi mimořádně vitální
formy však patří také 'Red Purple', nebo robustní klon z
PřFUK. Co se týče genetické stálosti, pak i tam najdeme mezi
mucholapkami velké rozdíly. Pokud zahradník vyšlechtí novou
mucholapku, může se příbuzenským křížením pokusit tuto formu
ustálit a zabezpečit tak, že potomstvo takovéto rostliny bude
jednotné a ponese alespoň některé znaky svého rodiče. U řady
kultivarů tomu tak je. Velmi stálá je opět drobnozubá mucholapka a
'Red Purple', naopak 'Dingley Giant' a 'Red
Piranha' jsou vyloženě geneticky a odbyté.
Velmi mocným nástrojem sběratele kultivarů (nejen) mucholapek je
genetika. Tato disciplína nám pomáhá lépe těmto mimořádným formám
rozumět, lépe je pěstovat a také vytvářet nové. Genetika kultivarů
mucholapek se výrazně liší v mnoha směrech od genetiky kříženců
špirlic. Ani ne tak v principech, jako v praktických důsledcích.
Jak již bylo řečeno, většina nových znaků u mucholapek vzniká jako
tzv. recesivní mutace. Gen (vloha) podmiňující tvar zubů je v každé
mucholapce ve dvou kopiích. (Stejně tak jako všechny geny) Jedna se
může poškodit (vznikne mutace - recesivní), ale druhá kopie vše
nahradí. Pokud se poškodí obě kopie, pak máme teprve co do činění
například s drobnozubou mucholapkou.
Takovéto mutace můžeme vzájemným křížením různě kombinovat.
Představme si příklad - chceme dostat červenou drobnozubou
mucholapku. Vezmeme tedy nějakou celočervenou (ta má dvě mutované
kopie způsobující totální červené zbarvení) a zelenou drobnozubou
mucholapku. Jejich kříženec bude mít následující genotyp (tzv.
složení genů). Pro barvu "normální + červená" a pro zuby
"normální + drobnozubá". Normální geny tedy převáží a
kříženci budou vypadat jako normální mucholapky. Pokud ale tyto F1
křížence vezmeme a vytvoříme z nich další generaci, pak dostaneme
všechno možné. Většina jich bude opět normálních, ale některé
dostanou obě kopie červené barvy a jiné obě kopie drobných zubů. A
jen velmi malá část dostane zároveň obě kopie jak malých zubů, tak
červené barvy a to budou ty naše červené drobnozubé. V tomto
případě to bude asi 7 % rostlin.
Genetika forem Dionaea muscipula má tedy oproti genetice hybridů
špirlic jednu výhodu. Je mnohem jednodušší. Velká většina odchylek,
kterých jsme si doposud všímali (téměř všechny) jsou v tomto
případě způsobeny jednoduchými bodovými mutacemi, nebo nanejvýš
mutacemi ve dvou genech najednou. Generační doba (čas, za který
získáme další generaci) je oproti špirlicím kratší. (2 roky x cca 5
let). Na šlechtění nových kultivarů mucholapek to má ohromný
pozitivní dopad. Porovnejme dva obdobné úkoly ve světě DM a
špirlic. Např. vytvoření celočervené drobnozubé mucholapky a
vytvoření čistě bíle fenestrované Sarracenia purpurea. U bílé S.
purpurea na to potřebuji 4 - 6 generací (x 5 let = 20 -30 let),
zatímco u mucholapky putřebuji generace 2 (x 2 = 4 roky).
Sami si tak doma můžete nejen vymyslet červenou drobnozubou se
srostlými pastmi, ale dokonce si ji také poměrně rychle
vypěstovat.
Snad jen pro úplnost něco k názvosloví. Sám jsem tady
"házel" různá slova, z nichž některá byla v uvozovkách,
jiná jen v apostrofech. Oficiálně uznané a registrované kultivary
se správně píší s velkým písmenem a do apostrofů. Až vypěstujete
onu červenou, drobnozubou 'Cup Trap', pak ji můžete
registrovat přes mezinárodní společnost pro MR - ICPS. Její popis
bude publikován v časopise CPN. Pravidla pro registraci viz. Trifid
1/2000. Ostatní jména, která jsem zde používal jsou v podstatě jen
zahradnický "hantec", který je však mimořádně
rozšířen.
Tak tedy - šlechtěte, opylujte, hledejte nové! A brzy se pochlubte!
| Zpět k ostatním sbírkovým klonům mucholapek (D. muscipula)... | Na hlavní stránku... | |
|
|
||
| Back to general level... | Main page... |