Nepenthes lowii x truncata

        Křížením bornejské Nepenthes lowii a filipínské N. truncata vznikl kříženec, který upoutá každého. Při každém pohledu na tuto rostlinu nebo její fotografie musím konstatovat, že se jedná o skutečně noblesní láčkovku. Její pasti jsou velmi elegantně tvarované a krásně zbarvené. Hybrid je i pěstitelsky zajímavý, protože není nijak výjimečně náročný. Výčet kladných vlastností je mnohem delší a není tomu tak náhodou. Pojdme se proto nejdříve podívat jaké vlastnosti mohl zdědit po svých rodičích...

       
       
Masivní, duhově zbarvené obústí.
        
Voskovitá stěna láčky působí
velmi zláštním dojmem.

        
Obústí mladé láčky je jemně pruhované.

Starší, temně zbarvená láčka.
        

        Mateřský druh Nepenthes lowii je bezpochyby jeden z nejbizarnějších druhů láčkovek. Proslavil se zejména díky zvláštně tvarovaným horním láčkám. Ty jsou ve střední části nápadně zaškrcené a jejich tvaru dominuje nevšedně rozšířená, fialově zbarvená horní část bez obústí. Řadě lidí takto tvarované láčky připomínají záchodovou mísu. Ale ani spodní láčky tohoto druhu nejsou fádní, tím spíše že jsou zcela odlišné od láček horních. Jsou soudečkovité, zpravidla fialově zbarvené. Obústí spodních láček je velmi masivní a tuhé. Velmi neobvyklým znakem jsou husté a dlouhé štětiny visící ze spodního okraje víčka směrem do nitra pasti. Na spodní straně víčka se nalézají žlázky produkující bílou, energeticky bohatou hmotu, která láká hmyz. Ten, ve snaze dostat se ke zdroji potravy sklouzne po hustých štětinách přímo do nitra láčky. Nepenthes lowii je tedy úchvatnou hříčkou evoluce nad kterou člověk nepřestává žasnout. Bohužel však tento druh patří mezi vysokohorské láčkovky, jejiž pěstování je mimořádně obtížné. V rámci této ekologické skupiny sice nepatří k druhům, které by se daly charakterizovat jako "nepěstovatelné" ale i tak se jen malé hrstce zkušených pěstitelů podařilo u této rostliny dosáhnout dobrého růstu.

       

Středně stará,
typicky zbarvená past.

Kromě masivního obústí jsou zřetelné trny na spodní straně víčka a žlázy produkující atraktatnt.
        
        Naproti tomu druhý z rodičů, Nepenthes truncata, je druhem, který i ve vyloženě amatérských podmínkách prosperuje velmi dobře. V přírodě se vyskytuje ve středních nadmořských výškách a tudíž toleruje i lehké přehřívání. S oblibou o této láčkovce prohlašuji, že roste pomalu, ale jistě. Větší exempláře vytvoří třeba jen 4 listy za rok, ale pokud se jedná o nedospělé rostliny pak je každý nový list o třetinu větší než ten předchozí a rostlina tak pomalu ale jistě nabývá na impozantních rozměrech. Dospělé exempláře N. truncata bývají jednou z dominant každé specializované sbírky láčkovek. Druh okamžitě zaujme svými širokými, laločnatými listy, které jsou téměř tak široké jak dlouhé. Na jejich konci jsou zavěšeny doslova obří láčky. Vůbec největší láčky byly pozorovány v přírodě na láčkovkách N. rajah a N. merilliana u nichž dosahovaly 40cm. N. truncata je však v těsném závěsu za těmito rekordmany, protože např. jediná rostlina ve sbírce katedry fyziologie rostlin PřF UK vytvořila láčku, která ode dna po víčko měřila 38cm. Pro upřesnění v době, kdy zmiňovaná rostlina vytvořila tak obrovskou past, měla její růžice v průměru jen 60cm a výška stonku byla pouhých 20cm!!! A v tom je právě ono kouzlo N. truncata. Zatímco rekordní láčkovky v kultuře jen ztěží vytvoří nápadně velké pasti, pak právě v umělých podmínkách N. truncata spolehlivě triumfuje. A to i při relativně malých rozměrech samotné rostliny.
       

Fotografie dokumentující nízký vzrůst a široké listy, znaky zděděné po N. truncata.

        Když jsem se začal zamýšlet nad kombinací vlastností obou těchto druhů, čím dál tím víc jsem byl přesvědčen o kvalitách hybrida. Pojdme se podívat jak toto spojení dopadlo...
       Láčky křížence jsou díky vlivu N. truncata výrazně velké v poměru k velikosti rostliny. Maximální velikost pastí je možné odhadovat kolem 30cm a maximální délku listové plochy asi 50cm. V běžných podmínkách však lze očekávat maximální rozměry asi o třetinu menší, tj. láčky 20cm velké a listy 30cm dlouhé.
       Dolní láčky jsou podlouhlé, baňaté. Jejich základní zbarvení je zelené a při dobrém oslunění se zbarvují do červenofialova. Impozantní částí láček je obústí, které je též přechodem obou rodičů. N. truncata vytváří obrovské obústí, které se však u dospělých láček bortí a prohýbá směrem dozadu. N. lowii má u spodních láček obústí velmi hutné a masivní. Obústí křížence je též částečně pruhované, u starších láček postupně zcela zčervená. Po N. truncata je mnohem širší avšak díky vlivu N. lowii zůstává pevné a pravidelně tvarované. Vnitřní část láčky má velmi nápadně oddělenou voskovitou zónu, která je fialová a žláznatou zónu, která je rudě mramorovaná. Tyto přednosti byly patrné i z reklamních fotografií. Co jsem však netrpělivě očekával - zda kříženec alespoň částečně zdědí předpoklady pro vytváření štětin na spodní části víčka. Ano! Dobře vyvinuté spodní láčky disponují menším počtem tuhých chlupů upomínajících na původ N. lowii. Též sekreční žlázky jsou patrné, ale jsou jen málo funkční.

       
       
Další záběry dokumentující trny a žlázky produkující atraktant.


Růstový vrchol křížence s mladým listem.
        
       Skutečný vzhled horních láček lze zatím jen domýšlet. Vzhledem k tomu, že se jedná o skutečnou novinku a navíc o pomalu rostoucí druh, možná ani autoři hybrida ještě nezískali láčky vyloženě horního typu. Kříženec totiž po N. truncata přednostně vytváří láčky spodního typu s masivním obústím. Lze však předpokládat, že horní láčky budou podlouhlé, zelené s kropenatým vnitřkem. Obústí bude dobře vyvinuté, ale podstatně užší než u dolních láček. Víčko bude vztyčené a horní část celkově kornoutovitě rozšířená.
       Po obou rodičích zdědil hybrid velmi pomalý růst. Ten však naštěstí není daný náročností, ale povahou rostliny. Jednotlivé listy se vyvíjejí velmi pomalu a dlouho přetrvávají. I stonek přirůstá velmi pomalu, takže i tato láčkovka je velmi kompaktní a nevytváří dlouhé šplhavé lodyhy.
       

Obústí křížence je elegantně
barevně tónované.
       
       
Pohled na láčku ze zadu.
        
Uvnitř láčky je patrná hranice mezi
voskovitou a žláznatou zónou pasti.
        
Vnitřní stěna láčky je v horní části
nápadně voskovitá.

Jak jsem se již mohl z vlastní zkušenosti přesvědčit, kříženec dobře zvládá i relativně vysoké teploty a dobře se mu daří ve vlhkém prostředí při střední intenzitě osvětlení. Nelze jej asi doporučit úplným začátečníkům, ale pokud pěstitel dosáhne dobrého růstu u jakékoliv nenáročné láčkovky, pak i tento hybrid bude v jeho sbírce dobře prosperovat. Myslím, že fotografie dobře dokladují, že N. lowii x truncata může být zářícím klenotem každé sbírky. Díky pomalému růstu však budou řízky mimořádně vzácné a bude trvat velmi dlouho, než se tato láčkovka dostane ke každému, kdo by si ji přál pěstovat.


Kronika a fotogalerie jednotlivých rostlin (klonů)

       Kříženec byl zakoupen od Australské firmy Exotica Plants. V březnu 2005 bylo získáno celkem 5 rostlin, které byly z počátku pěstovány společně v experimentálních sklenících Katedry fyziologie rostlin PřF UK do doby, než se aklimatizovaly. Rostliny byly označeny písmeny A, B, C, D a E. (Jedná se o semenáče, nikoliv jediný, in-vitro množený klon.) Dvě z nich zůstaly ve sbírce KFR, další tři jsou moje vlastní. Následující stránky dokumentují vývoj jednotlivých rostlin...




Zpět k ostatním láčkovkám (Nepenthes)...         Na hlavní stránku...

Back to general level...         Main page...