Masivní, duhově zbarvené obústí. |
Voskovitá stěna láčky působí velmi zláštním dojmem. |
Obústí mladé láčky je jemně pruhované. |
Mateřský druh Nepenthes lowii je bezpochyby jeden z nejbizarnějších druhů láčkovek. Proslavil se zejména díky zvláštně tvarovaným horním láčkám. Ty jsou ve střední části nápadně zaškrcené a jejich tvaru dominuje nevšedně rozšířená, fialově zbarvená horní část bez obústí. Řadě lidí takto tvarované láčky připomínají záchodovou mísu. Ale ani spodní láčky tohoto druhu nejsou fádní, tím spíše že jsou zcela odlišné od láček horních. Jsou soudečkovité, zpravidla fialově zbarvené. Obústí spodních láček je velmi masivní a tuhé.
Velmi neobvyklým znakem jsou husté a dlouhé štětiny visící ze spodního okraje víčka směrem do nitra pasti. Na spodní straně víčka se nalézají žlázky produkující bílou, energeticky bohatou hmotu, která láká hmyz. Ten, ve snaze dostat se ke zdroji potravy sklouzne po hustých štětinách přímo do nitra láčky. Nepenthes lowii je tedy úchvatnou hříčkou evoluce nad kterou člověk nepřestává žasnout. Bohužel však tento druh patří mezi vysokohorské láčkovky, jejiž pěstování je mimořádně obtížné. V rámci této ekologické skupiny sice nepatří k druhům, které by se daly charakterizovat jako "nepěstovatelné" ale i tak se jen malé hrstce zkušených pěstitelů podařilo u této rostliny dosáhnout dobrého růstu.
|
Naproti tomu druhý z rodičů, Nepenthes truncata, je druhem, který i ve vyloženě amatérských podmínkách prosperuje velmi dobře. V přírodě se vyskytuje ve středních nadmořských výškách a tudíž toleruje i lehké přehřívání. S oblibou o této láčkovce prohlašuji, že roste pomalu, ale jistě. Větší exempláře vytvoří třeba jen 4 listy za rok, ale pokud se jedná o nedospělé rostliny pak je každý nový list o třetinu větší než ten předchozí a rostlina tak pomalu ale jistě nabývá na impozantních rozměrech.
Dospělé exempláře N. truncata bývají jednou z dominant každé specializované sbírky láčkovek. Druh okamžitě zaujme svými širokými, laločnatými listy, které jsou téměř tak široké jak dlouhé. Na jejich konci jsou zavěšeny doslova obří láčky. Vůbec největší láčky byly pozorovány v přírodě na láčkovkách N. rajah a N. merilliana u nichž dosahovaly 40cm. N. truncata je však v těsném závěsu za těmito rekordmany, protože např. jediná rostlina ve sbírce katedry fyziologie rostlin PřF UK vytvořila láčku, která ode dna po víčko měřila 38cm.
Pro upřesnění v době, kdy zmiňovaná rostlina vytvořila tak obrovskou past, měla její růžice v průměru jen 60cm a výška stonku byla pouhých 20cm!!! A v tom je právě ono kouzlo N. truncata. Zatímco rekordní láčkovky v kultuře jen ztěží vytvoří nápadně velké pasti, pak právě v umělých podmínkách N. truncata spolehlivě triumfuje. A to i při relativně malých rozměrech samotné rostliny.
|
Skutečný vzhled horních láček lze zatím jen domýšlet. Vzhledem k tomu, že se jedná o skutečnou novinku a navíc o pomalu rostoucí druh, možná ani autoři hybrida ještě nezískali láčky vyloženě horního typu.
Kříženec totiž po N. truncata přednostně vytváří láčky spodního typu s masivním obústím. Lze však předpokládat, že horní láčky budou podlouhlé, zelené s kropenatým vnitřkem. Obústí bude dobře vyvinuté, ale podstatně užší než u dolních láček. Víčko bude vztyčené a horní část celkově kornoutovitě rozšířená.
Po obou rodičích zdědil hybrid velmi pomalý růst. Ten však naštěstí není daný náročností, ale povahou rostliny. Jednotlivé listy se vyvíjejí velmi pomalu a dlouho přetrvávají. I stonek přirůstá velmi pomalu, takže i tato láčkovka je velmi kompaktní a nevytváří dlouhé šplhavé lodyhy. |
Pohled na láčku ze zadu. |
Uvnitř láčky je patrná hranice mezi voskovitou a žláznatou zónou pasti. |
Vnitřní stěna láčky je v horní části nápadně voskovitá. |