Jedním z paradoxů který charakterizuje mucholapku podivnou je skutečnost, že za okny a ve sklenících po celém světě rostě mnohonásobně více exemplářů, než kolik jich přežívá v přírodě. Tento smutný fakt může být na druhou stranu jasným dokladem toho, že se jedná o rostlinu snadno pěstovatelnou a pěstiteli oblíbenou.
Mucholapku lze pěstovat v různých podmínkách. Ve venkovním rašeliništi (byly učiněny i nepříliš přesvědčivé pokusy s celoročním pěstováním venku), nebo "trojpolním" systémem ve skleníkových latifundiích. Vzhledem ke smyslu této rubriky se však zaměřím na požadavky mucholapek při pěstování v bytě.
Řadu let jsem mucholapky pěstoval na stejném tácu a stejném okně společně se subtropickými nezatahujícími rosnatkami (R1). Celkové pěstování je tedy analogické tomu, co jsem již napsal ve druhém díle právě o těchto rosnatkách.
Mucholapka vyžaduje bohatou zálivku do misky. V porovnání s rosnatkami jí však vadí, když její kořeny příliš zasahují pod hladinu spodní vody. To znamená situace, kdy je v misce příliš mnoho vody a květináče jsou příliš nízké. Při hledání optimálních podmínek se mi ukázalo, že je nejlepší udržovat hladinu vysokou do jednoho centimetru a dopřát mucholapkám květináč alespoň 8cm vysoký. Ve stejně objemných květináčích při výšce 5cm rostou rostliny výrazně pomaleji. Já používám květináče o výšce 9cm. Na kvalitu vody je mucholapka mnohem méně náročná, než rosnatky. Poměrně dobře snáší i středně tvrdou vodu. Na druhou stranu je citlivější, než např. špirlice (Sarracenia).
Jako substrát je možné používat rašelinu s příměsí písku, který se zdá být velmi významnou složkou. Směs mícháme v poměru 4:1 - 2:1 ve prospěch rašeliny. Poměr je nutné vyzkoušet podle kvality používaného písku. Do substrátu je možné přidávat i hrubozrnný perlit.
V pokojových podmínkách je nutné dopřát mucholapce maximální možné oslunění, tzn. jižní, východní nebo západní expozici. V případě venkovního pěstování přes léto však rostliny mírně stíníme. Problém nastává v zimních měsících, kdy je krátký den a navíc bývá dlouhodobě zataženo. Tento nedostatek světla je pro subtropické rostliny nepřirozený a bohužel mucholapka jej poměrně špatně snáší. Rostliny pak bývají zesláblé a vytváří jen omezené množství špatně vyvinutých listů. Zejména v zimě je tedy dostatek světla nezbytný. Můžeme i přisvěcovat.
Díky tomu, že mucholapka nemá žádné slizem obalené tentakule jako rosnatky, neodpařuje ze svých listů tolik vody. Proto je odolnější vůči nižší vzdušné vlhkosti (RVV) a výkyvy RVV snáší mnohem lépe, než rosnatky. Optimální je 50 - 70% RVV. Pěstování v uzavřených vitrínách tedy v žádném případě nedoporučuji. Jednak z důvodu dostatku světla a jednak z důvodu zbytečně vysoké vlhkosti.
Rozmnožování mucholapek není složité, nicméně přináší řadu úskalí. Zejména tehdy, chceme - li získávat rychle velké množství potomstva. Rostliny můžeme množit buď vegetativně, nebo generativně přes semena. Nejsnadnějšími způsoby vegetativního rozmnožování je dělení trsů a "dopiplávání" drobných rostlinek, které vytvářejí některé dospělé rostliny na květních stvolech. V čem jsou ona úskalí? V případě, že se vaše rostlina rozhodne kvést, mohlo by se zdát, že vás čekají žně. Budete mít semena, na květním stvolu se vytvoří mladé rostlinky a dospělá rostlina se vlivem kvetení rozdělí do trsu. Ano, toto vše s sebou kvetení přináší. Jenže… Pokud nám za to konkrétní rostlina stojí, je dobré z několika důvodů kvetení zvážit. Zejména proto, že se kvetením mucholapky vysilují a pokud není rostlina v dostatečné kondici nemusí toto vůbec přežít. V případě slabších rostlin tedy celé květenství odstřihneme hned, jak se objeví. Mladé rostlinky vytvořené v paždí listenů stvolu odlomíme, nebo odřízneme a pokládáme na povrch rašeliny, kde zakoření. Po odkvětu se vysílené rostliny zpravidla rozdělí na trs drobných neduživých rostlinek, které je možné po půl až jednom roce rozdělit a dopěstovat v další květu schopné srostliny. Co se vlastních květů a tvorby semen týče, pak bychom neměli zapomínat na to, že mucholapka podivná je rostlina cizosprašná a ke zdárnému opylování potřebujeme druhou, nepříbuznou rostlinu. Opylování vlastním pylem je v některých případech úspěšné. Zejména u rostlin, které už vznikly křížením jen minimálně příbuzných rostlin. V případě samoopylení je však množství získaných semen nižší a i životaschopnost semenáčků bývá negativně ovlivněna. Lepší je tedy opylovat rostliny nepříbuzné. Semena dozrávají přibližně po 3 - 4 týdnech po odkvětu. Semena zabalíme do vlhké vaty a umístíme je na 4 týdny do ledničky do teploty 0 - 5°C. Po 4 týdnech takovéto chladové stratifikace vykazují semena nejvyšší klíčivost (až 95%). Semena navíc neskladujeme, jelikož velmi rychle ztrácejí klíčivost. Stratifikaci i následný výsev provádíme ihned. Poté, co semena vyndáme z lednice, vyséváme je na povrch substrátu pro dospělé rostliny. Semena klíčí po dalších 3 - 4 týdnech. Výše popsané metody jsou výsledkem řady pokusů mé mámy i mé osobní, které slibují maximální efektivnost rozmnožování.
Vzájemným opylováním zajímavých jedinců můžete v krátké době získat zajímavé rostliny s novými vlastnostmi. Mucholapka je tedy vděčná rostlina, která vám přinese radost v mnoha směrech.
Původní verze tohoto textu byla otištěna v časopise Trifid 2003/3, kde je možné nalézt další zajímavé a doplňující informace.