Mexické druhy tučnic se svými pěstebními nároky v některých bodech liší od ostatních skupin MR. Tyto podmínky však u řady druhů a kříženců není těžké splnit a proto mohou být úspěšně pěstovány v kterémkoliv bytě se světlým oknem.
Prvním z netradičních nároků mexických tučnic je záliba ve vápníku. Pro většinu masožravých rostlin je vápník nežádoucím prvkem, jehož zvýšená přítomnost v substrátu nebo zálivkové vodě bývá smrtící. Většina druhů mexických tučnic je však na vápnité substráty vázaná a proto je vhodné do substrátu přidávat trochu drceného vápence a zároveň těmto druhům nevadí zálivka tvrdou vodou. Pokud je tedy ve Vašem místě tvrdá voda a nechcete řešit její úpravu nebo shánět dešťovku, pěstujte mexické tučnice, bezvadně Vám porostou.
Od výše uvedeného se také odvíjí požadované složení substrátu. Ten by měl být dobře propustný s vyšším podílem písku a nižším podílem rašeliny, než se používá u rosnatek, mucholapek nebo špirlic. Mně osobně se osvědčila směs hrubšího říčního písku, rašeliny a běžné zeminy, kterou si nakopete před domem a vše smícháte přibližně v poměru 2:1:1. Pro odlehčení substrátu je možné přidat i trochu perlitu. Pro zvýšení obsahu vápníku je vhodné do substrátu nebo do květináče při sázení přihodit pár kousků drceného vápence.
 Pinguicula agnata x gypsicola - letní růžice |
Během vegetační sezóny by měly být rostliny umístěné na světlém místě, nejlépe na plném slunci nebo jen s mírným zástinem. V době růstu mohou stát květináče ve vodě, ale hladina by neměla být příliš vysoká, aby rostliny neuhnívaly. Zálivka se provádí podmokem. Optimální teplota během léta je mezi 20°C a 30°C, ale rostliny snesou i kolísání teplot mezi 15°C a 35°C, takže je možné pěstovat je přes léto ve venkovním skleníku nebo na chráněném balkónu. Tučnice jsou středně náročné na vzdušnou vlhkost, určitě tedy nepatří do uzavřené vitríny nebo akvária. Dobře porostou na okenním parapetu společně s dalšími rostlinami. Pouze pokud by měly být pěstovány na balkóně panelového bytu je vhodné umístit je do otevřeného akvária, které je ochrání od vysušujícího větru. |
 Pinguicula agnata x gypsicola - zimní růžice |
Další věc, která není běžná u obecně pěstovaných skupin MR, je suchá perioda v zimním období. U různých druhů je tento požadavek různě striktní. Existují druhy, které můžeme pěstovat celoročně v mokru podobně jako rosnatky (Pinguicula moranensis, P. gigantea, P. moctezumae, P. ‚Sethos'), ale většina mexických druhů zimní omezení zálivky, nebo dokonce úplné vysušení, vyžaduje.
Pro začínajícího pěstitele může být nesnadné odhadnout jak a kdy správně suchou periodu zahájit a kdy ji ukončit. O začátek suché zimní sezóny si většina druhů, které ji vyžadují, řekne sama. Na rostlinách to poznáme tak, že ve středu listové růžice, která je tvořená velkými letními listy, se začne tvořit vetší množství výrazně menších lístků. V tuto chvíli začneme postupně omezovat zálivku. Vyschnutí však nesmí být provedeno příliš rychle. Při výše popisovaném přechodu rostlina totiž začne přečerpávat všechny živiny nashromážděné ve velkých letních listech do drobnolisté, sukulentní a nemasožravé růžice. Kdyby bylo vysušení příliš rychlé, tento proces by byl podtržen a rostlina by řadu zásobních látek ztratila. Rostliny, které již zimní růžici vytvořily, nezaléváme, pouze je občas rosíme a je vhodné zimovat je při nižší teplotě. Optimální rozmezí zimních teplot je mezi 10°C a 20°C, ale krátkodobé výkyvy v rozsahu 5°C - 25°C rostliny nepoškodí.
Rozmnožování botanických druhů tučnic je možné jak vegetativní tak generativní cestou (semeny). Kříženci tučnic však bývají v drtivé většině případů sterilní. Vzhledem k mikroskopickým rozměrům semen a následně i semenáčků je generativní rozmnožování tučnic pracné a zdlouhavé. Výsevy se principiálně nijak neliší například od výsevů rosnatek, ale více používané je rozmnožování tučnic vegetativní pomocí listových řízků. Největší úspěšnost bývá z listů odebíraných ze zimních růžic. Ty jsou sice drobné, ale jsou bohaté na zásobní živiny a díky své sukulentní struktuře vydrží dlouho samostatně životaschopné. Listy je vhodné odebírat v předjaří (únor, začátek března), těsně před tím než rostliny začnou opět růst nebo nejpozději v době kdy jeví první známky letního růstu. Poté totiž tučnice přečerpají zásobní živiny ze zimní růžice do nových listů a drobné zimní lístky přestanou být "množárensky" zajímavé. Listy je vhodné odlomit z vnějších okrajů růžice tak aby střed rostliny zůstal zachován a tučnice mohla být dále bez problémů kultivována. Odebrané lístky položíme na povrch vlhkého množícího substrátu tak aby byly do povrchu mírně zapuštěné. Lépe je nejdříve vytvořit mělkou jamku, než listy do povrchu vmáčknout, nemělo by dojít k jejich mechanickému poranění. Jako substrát pro řízky je možné použít buď stejný substrát jako pro dospělé rostliny a nebo čistý křemičitý písek. Na křemičitém písku je menší riziko napadení řízků houbami, ale vývoj mladých rostlinek nebývá tak rychlý. Použití pěstebního substrátu pro tučnice přináší v celku lepší a rychlejší výsledky, ale s určitou ztrátovostí je třeba počítat. Tyto drobné rozdíly také neplatí zcela obecně a postup množení v jemných nuancích je třeba odzkoušet optimalizovat pro každý druh zvlášť. Dobře lze zobecnit pravidlo, že čím více je druh tučnice adaptovaný a vyžadující zimní sucho, tím lépe se množí ze zimních lístků a hůře z velkých letních listů. |
 Pinguicula agnata x gypsicola - dospělá kvetoucí rostlina |
Dobře si uvědomuji, že v Mexiku rostou ekologicky extrémní druhy pro něž je uvedený návod nedostatečný, ale v zájmu přehlednosti a pochopitelnosti textu jsem tyto výjimky zanedbal. V případě že si budete od některého specializovaného pěstitele pořizovat nějaký výjimečný druh, ověřte si, zda v Mexiku neroste epifyticky, v pralesní hrabance nebo se naopak nejedná o některou z tzv. cibulkatých tučnic rostoucí na extrémně vysychavých stanovištích. Pěstování mexických tučnic se každopádně není třeba bát, protože s výše uvedené instrukce jsou použitelné přibližně pro 80% druhů mexických tučnic a 95% jejich kříženců.