Pinguicula moranensis x heterophylla


Dospělá rostlina ve sbírce Dr. Studničky
(BZ Liberec)
        
       Tento výběrový klon z křížení Pinguicula moranensis x heterophylla je moje vůbec nejoblíbenější tučnice. Dlouhá léta jsem se tučnicím vůbec nevěnoval a přecházel jsem je, protože mi připadaly jen málo "dravé" a řada druhů mi připomínala spíše nevzhledný salát. Když jsem v roce 2002 tuto tučnici spatřil poprvé ve sbírce botanické zahrady v Liberci, nevěřil jsem vlastním očím, protože toto byla první tučnice, která vypadala skutečně nebezpečně. Dodnes mi připomíná dravou červenou hvězdici z korálových útesů.

       Letní listová růžice dospělých rostlin má v průměru 5 - 7 cm. Listy jsou kopinaté, na konci výrazně špičaté. Čepel je sice relativně tenká, ale díky válcovitému ohnutí krajů působí masivně. Nevšední vzhled rostliny podtrhuje tmavě červenofialová barva a enormně velké tentakule, které se na tmavých listech krásně třpytí. Květ je poměrně malý (1 - 1,5 cm)

       

Celkový záběr v jiném nasvícení:
za povšimnutí stojí překrásný třpyt listů.

       Bohužel je třeba konstatovat, že kříženec nepatří mezi snadno pěstovatelné tučnice. Ačkoliv otcovská P. moranensis patří mezi nejvděčnější druhy, hybrid se svými nároky více blíží mateřské Pinguicula heterophylla. Tato tučnice patří naopak mezi tzv. cibulkaté tučnice, které jsou velmi náročné a vyžadují tvrdé a precizně vyladěné zimování. Podobně jako P. heterophylla i kříženec P. moranensis x heterophylla přečkává zimní období v podobě malé podzemní cibulky. Jedná se o drobnolistou zimní růžici, která je v případě této skupiny mimořádně kompaktní a schovaná pod zemí, což je adaptace na skutečné sucho, které v zimně tyto tučnice vyžadují.

       Ačkoliv estetická kvalita této tučnice je nesporná, autor křížení, RNDr. Miloslav Studnička s registrací této rostliny na status kultivaru zatím váhá. Podle debat, které jsme nad touto rostlinou vedli je důvodem především pochybnost o vitalitě resp. velkých nárocích této rostliny. Je pravda, že kultivary by měly být rostliny vitální a pokud možno snáze pěstovatelné než výchozí botanické druhy. A nutno uznat že za více než deset let co byla tato hybridní tučnice připravena se ji nepodařilo namnožit do většího množství exemplářů.


Středně velká rostlina od Dr. Studničky,
která se stala základem úspěšné kultury
tohoto křížence. (BZ Liberec)
        
       Ani mě se první dva malé exempláře, které jsem získal nepodařilo v zimním období udržet. Je však pravda, že v té době jsem díky svému pohrdání tučnicemi neměl s touto skupinou dostatečné zkušenosti. Poté co jsem optimalizoval zimování jiných striktně zimujících tučnic (v mé sbírce např. P. agnata x gypsicola), vyprosil jsem si další exemplář. Získal jsem středně velkou rostlinu, která se dobře ujala a do zimy vytvořila silnou cibuli. Tu se podařilo precizně vyzimovat. Na konci února jsem v sobě našel odvahu a téměř celou jsem ji rozlámal. Odebral jsem celkem 24 lístků (!!!), které jsem pečlivě založil do jamek, tak aby každý lístek dobře komunikoval se substrátem, měl světlo a zároveň rašící rostlinky byly ve správné orientaci a mohly začít ihned růst. Tento postup se ukázal jako správný a z oněch 24 lístků jsem obdržel 22 malých rostlin, které do konce sezóny uspokojivě zesílily a dosáhly průměru růžice okolo 2 cm.

       

První namnožené rostliny v mé sbírce.
Zbarvení není tak intenzivní díky
nižšímu osvitu.

       Růst Pinguicula moranensis x heterophylla začíná na jaře přibližně v dubnu velmi pomalým rašením, kdy ze středu cibulky se začínají objevovat postupně delší a delší lístky s nápadnými trávicími žlázkami. Růst na začátku sezóny (duben - červen) ze zpravidla pomalý a to jak v mých podmínkách tak v podmínkách mateřské BZ. Na vrcholu a na konci léta (červenec - září) se však růst poměrně urychlí a v tomto období také tučnice dosahuje své největší krásy. Na konci září růst ustává a je třeba nechat rostliny postupně zcela vyschnout. V místě odkud vyrůstaly červené špičaté listy by měl zůstat otvor v zemi, kdy přibližně v hloubce 1 cm by měly být vidět cibulkovitá zimní růžice. Ta je velmi podobná P. heterophylla, byť trošku rozvolněnější díky vlivu P. moranensis. Květináče s cibulkami je vhodné zimovat při nižší teplotě, cca 10 - 15°C.

       V době sestavení tohoto textu mám tučnici Pinguicula moranensis x heterophylla v kultuře něco málo přes rok a napjatě očekávám, jak dopadne další zimování. Zatím se však zdá, že tento skvost lze upěstovat za předpokladu, že má člověk dobrou zkušenost s pěstováním jiných striktně zatahujících tučnic (P. gypsicola, její kříženci, popřípadě. P. heterophylla, P. medusina a jiné cibulkaté tučnice). Rozmnožování tohoto klonu je třeba věnovat dostatečnou pozornost a pečlivost. Jelikož jsou lístky zimní růžice srpkovitého tvaru, jsou tenké a každý obsahuje jen malou zásobu látek, je třeba jim vyhloubit jamku přesně na míru, aby se malé rostliny okamžitě a dobře ujaly. Vzhledem ke tvaru není možné je jen tak položit na substrát a nebo je na povrch květináče jen náhodně poházet. Myslím si, že toto je důvod, proč se ve velkém provozu botanické zahrady nepodařilo rostlinu doposud uspokojivě namnožit. Kdyby však bylo možné z každé rostliny získat každý rok "jen" 10 nových, považoval bych množitelský koeficient takového kultivaru za plně uspokojivý. A vzhledem k tom že kříženec není citlivější nebo náročnější než Pinguicula heterophylla, velmi bych se přimlouval za registraci a mezinárodní uznání této rostliny jako kultivar.

       

Detail letních listů.




O úroveň výš...         Na hlavní stránku...

Back to general level...         Main page...