Pinguicula "Marciano"

Dospělá rostlina Pinguicula "Marciano"

Tučnice Pinguicula "Marciano" mě svým vzhledem upoutala na evropské burze masožravých rostlin v italské Miře v roce 2008. Nebyl jsem si však zpočátku jistý, zda mi tato rostlina připadá hezká nebo (pouze) zajímavá. Růst a vzhled tučnice byl na začátku první sezóny spíše rozpačitý, ale v druhé polovině léta vytvořila rostlina impozantní růžici, která zaujala nejen mě, ale i řadu návštěvníků naší sbírky. Navíc se ukázalo, že P. "Marciamo" není extrémně náročná a lze ji dobře množit. Díky tomu si své místo v naší sbírce přeci jen tento hybrid získal.        Průměr listové růžice dosahuje přibližně 10 cm. Listy jsou široké maximálně 2 cm. Okraje listové čepele jsou podvinuté směrem dolů. Listy dospělých rostlin bývají nepravidelně zvlněné a růžice proto vypadá jako svazek zvířecích jazyků. Květ je světle růžový, relativně malý (1,5 cm), nesený na dlouhém tenkém stvolu.        Pinguicula "Marciano" zatím není registrovaným kultivarem, který by měl jasně definovaný standard. Podle fotografií, které jsem měl možnost vidět na internetu jsou v oběhu různé klony, které se mírně liší tvarem listů a tvarem a odstínem barvy květů. Podle informací, které jsem však zjistil měla rostlina vzniknout křížením Pinguicula medusina x ‚Wesser', neboli P. medusina x (moranensis x ehlersiae).

Zaostřeno na květ...

       Je tedy zřejmé a zajímavé, že se jedná o podobné, řekněme příbuzné křížení jako bizarní a překrásný hybrid Pinguicula heterophylla x moranensis. V případě obou kříženců je jedním z rodičů cibulkatá tučnice s dlouhými čárkovitými listy. Pingicula heterophylla i P. medusina jsou si blízce příbuzné a dříve byly považovány za dvě variety druhu P. heterophylla. Pinguicula medusina se však v kultuře ukazuje jako vděčnější než náročný druh P. heterophylla. Druhým rodičem obou kříženců je okrouhlolistá tučnice buď P. moranensis a nebo kultivar P. ‚Wesser', který vzniknul křížením P. moranensis x ehlersiae. Tento kultivar připomíná drobnější a kompaktnější P. moranensis, vyznačuje se však natolik velkou odolností a bujným růstem, že je používán v rámci "průmyslové" produkce masožravých rostlin v Hollandsku a Belgii. Z tohoto srovnání je zřejmé že oba kříženci vzešli z křížení tučnice cibulkaté čárkolisté a masivní okrouhlolisté, přičemž P. ‚Marciamo' vznikla z forem odolnějších a P. heterophylla x moranensis z druhů s více vyhraněnými nároky. Tučnici Pingicula heterophylla x moranensis vnímám jako skutečný klenot, bohužel poněkud náročnější na pěstování. Na základě uvedeného srovnání bych však chtěl doporučit P. "Marciano" jako vhodný předstupeň k optimalizaci pěstebních podmínek a dobrý základ pro zvládnutí náročnějšího křížence nebo též botanických druhyů cibulkatých tučnic.

       Pro úspěšnou kultivaci je třeba bezpodmínečně dodržet zimní období sucha. Tento striktní požadavek je dán vlivem cibulkatého druhu Pinguicula medusina. V létě může být tunice pěstována na plném slunci a s plnou zálivkou podobně jako nejodolnější kultivary P. ‚Sethos', P. ‚Wesser' apod. Kříženec může být snadno rozmnožován z listů zimní růžice, která vypadá velmi zvláštně, přibližně jako svazek párátek zapíchnutých v substrátu. Řízkovat letní listy jsem zatím nezkoušel, ale vzhledem k vlastnostem obou rodičů předpokládám že i tento způsob rozmnožování může být úspěšný.

O úroveň výš...		Na hlavní stránku...
Back to general level...		Main page...